Kompletní průvodce dokrmováním holubů

01Dokrmovat můžete:
• Větší zdravá mláďata, která ještě neumí samostatně přijímat potravu.
• Ptáky s výraznými deformitami zobáku.
• Mírně oslabené, nemocné holuby, kteří se sami nejsou schopni nakrmit (bez ohledu na věk). Nutno zajistit i léčbu!
• Podchlazené jedince po rozehřátí (viz tělesná teplota).

Tyto případy zvládnou i začátečníci, pokud budou postupovat podle tohoto průvodce.

Nedokrmujte bez konzultace:
• Jedince ve vážném poúrazovém stavu.
• Ptáky, kteří upadají do apatie, mají zavřené oči nebo vykazují jiné známky kritického stavu.
• Velmi malá mláďata (pouze žluté chmýří bez opeření, viz foto).

Ve těchto případech nepodávejte v prvních chvílích žádnou potravu ani tekutiny bez předchozí odborné konzultace. Je bezpodmínečně nutné ihned zajistit holubovi teplo (viz tělesná teplota) a vyhledat odborníka (viz seznam veterinářů a ZS), obzvlášť pokud stav holuba vyžaduje chirurgický zákrok nebo léčbu nemoci.

02Před nakrmením nejprve zjistěte, v jakém je holub výživovém stavu. Poznáte to podle objemu svaloviny na hrudní kosti. Pokud můžete téměř spojit prsty k sobě, znamená to, že holub je vyhublý. V tomto případě musíte postupovat opatrně, jelikož mu rychlým nakrmením můžete vážně ublížit. Riskujete tím vznik život ohrožujících stavů či smrt. Krmte častěji, v nižších dávkách a tekutější směsí. Pokud podáváte zrní, vyhněte se energeticky vydatným semenům (slunečnice, kukuřice…) a také podávejte malé dávky postupně. Z počátku nikdy nekrmte do tzv. plného volete.

03Holub má tělesnou teplotu vyšší než člověk, cca 42°C. Pokud mu tedy sáhnete pod křídlo, kde se teplota jeho těla nejlépe pozná, měl by být orientačně teplejší než vaše dlaň.

Mláďata a vyhublá zvířata často ztrácí tělesnou teplotu a je nutné se před jejich samotným nakrmením ujistit, že zvíře není podchlazené. Nakrmením podchlazeného zvířete opět riskujete vážné komplikace nebo smrt zvířete. Podchlazené zvíře nikdy nekrmte – nejprve vyčkejte, až se jeho tělesná teplota normalizuje. Poté krmte s opatrností – nižší dávky, kratší intervaly, tekutější směs.

Pro zahřátí můžeme použít například elektrickou vyhřívací podložku nebo deku nebo láhev, sáček či rukavice s teplou vodou, které mu přiložíme k tělu, zabalíme do deky a pravidelně vodu vyměňujeme. Další možností je umístění zvířete do přiměřené vzdálenosti od topení. Vždy je však nutné postupovat s rozvahou a dbát na to, aby nedošlo k přehřátí nebo popálení. Lze využít také teplotu vlastního těla a přiložit si holoubka na tělo, pod oblečení.

Pomůže také podání zahřátého infuzního roztoku. Pokud je možnost dopravit zvíře k veterináři nebo jinému odborníkovi, ujistěte se, že i po cestě má i sebe stálý zdroj tepla.

04U nově přijatého holuba je nutné ještě před krmením posoudit vybrané život ohrožující stavy související s trávicí soustavou.

Varovnými příznaky mohou být:
• tvrdé nebo příliš měkké vole,
• zvracení zapáchající hmoty či tekutiny
• zápach vycházející z volete,
• zrníčka zůstávající v zobáku, která se nemají kam posouvat,
• natažený krk,
• malátnost,
• obtížné dýchání,
• vylučování pouze močoviny (bílá nebo nažloutlá tekutina) s minimem pevné složky (trusu), přestože přijímal potravu.

Takové příznaky mohou signalizovat například zánět volete, otravu potravou nebo zástavu trávení. V těchto případech není vhodné vyčkávat – je nezbytné co nejdříve kontaktovat odborníka, který je schopen vole odborně vypláchnout a provést další kroky k záchraně života. Teprve po obnovení trávení lze přistoupit k dalším krokům péče.

Mezi další běžně se vyskytující onemocnění patří trichomonáza, která vyžaduje nasazení léčby – bez léků holub nemá šanci na přežití. Dokrmování kaší však lze zahájit už před začátkem léčby. Pro orientační laickou diagnostiku zkontrolujte dutinu zobákovou. Neměly by se zde nacházet žádné bílé či žluté povlaky nebo kousky (viz foto), viditelná má být pouze růžová sliznice. Podobné symptomy mohou ale znamenat i řadu jiných dalších závažných stavů, proto je nezbytné svá zjištění konzultovat s odborníky.

06Vole se nachází nad hrudní kostí a zasahuje téměř kolem celého krku. Při kontrole tuto oblast opatrně, ale důkladně prohmátneme. Prsty je potřeba zasunout pod peří a lehce přitlačit. Nikdy neposouváme obsah volete směrem nahoru, aby nedošlo k vyzvrácení potravy. Provádíme pouze jemnou masáž.

Pokud je vole plné, lze pod kůží cítit jeho obsah, například zrní, kaši nebo tekutinu. Prázdné vole se naopak projeví jako měkký, tenký kožní vak bez obsahu; hmatné jsou pouze jícen, průdušnice, páteř a kůže.

Pokud ve voleti obsah cítíme, holub je najezený a v danou chvíli jej nekrmíme, ale pouze sledujeme, zda je schopen přijímat potravu samostatně (viz předchozí bod). Pokud zjistíme, že se sám nakrmit nedokáže, přecházíme k dokrmování. Pokud obsah ve voleti cítíme, ale víme, že holub žádnou potravu nepřijímal, zvážíme, zda nemůže jít o zastavené trávení (viz zhodnocení stavu pacienta).

Před každým krmením je vždy nutné zkontrolovat, zda je vole zcela prázdné. Do naplněného volete nikdy nekrmíme, protože tím riskujeme zánět, zástavu trávení nebo jiné vážné komplikace.

07Připravíme si stříkačku o objemu ideálně alespoň 20 ml a hadičku (například z infuzního setu nebo akvarijní), případně speciální kovovou sondu s olivkou na konci. Z hadičky ustřihneme přibližně 8 cm, přesvědčíme se, zda okraje nejsou ostré (můžeme zahladit zapalovačem) a nasuneme ji na stříkačku. Pro snadnější nasazení doporučujeme změkčit hadičku horkou vodou.

Pokud máte více pacientů, tak si stříkačky označte a nepoužívejte stejnou stříkačku pro více ptáků (riziko přenosu infekce). Náčiní udržujeme v čistotě. Před a po každém krmení hadičku se stříkačkou vyčistíme. Ideální by bylo ji vyvařit, ale alespoň ji přelijte horkou vodou zevnitř i z venku. Pozor, abyste se nespálili! Tvrdší hadičky také přímo před krmením máčíme chvíli v horké vodě, aby změkly. Předejdeme tak podráždění volete.

Nouzovým řešením může být použití 1 ml stříkačky. Toto je ale velmi malý objem a budete ji muset holoubkovi do krku zavádět několikrát – při plném krmení kaší třeba i dvacetkrát. Připravený roztok nebo kaše vám mezitím vychladne a pak hrozí, že holubovi zastavíte trávení.

08Prvně krmeného holuba je potřeba nejprve tzv. rozkrmit. Za tímto účelem se používá roztok kombinující tři díly cukerné a jeden díl elektrolytické složky:
• Cukerná složka: med, cukr nebo glukóza (ideálně 5%).
• Elektrolytická složka: Ringerův nebo Hartmannův roztok. (Nemáte-li, nahraďte vodou. Nedoporučujeme používat sůl.)
• Kombinace obou složek: Živá voda od Biovety pro telata (dostupná u veterináře nebo online) či jiné veterinární rehydratační preparáty.

Roztoky si připravte podle návodů. Poměry a koncentrace nemusí být striktně dodrženy. Máte-li práškové složky, rozpusťte je v teplé převařené vodě. Tekuté přípravky zase ohřejte. Výsledný roztok by měl mít přibližně 40 °C – nesmí být studený ani příliš horký. Před podáním vyzkoušejte teplotu na zápěstí. Kapka by vás měla příjemně hřát.

Cukernou složku nepodáváme dlouhodobě – mohla by podpořit rozvoj kvasinkové infekce.

09Pro dokrmování holubů se používají kaše Nutribird A21 nebo Columbae Granivorous Pigeon Hand Feeding. V případě nouze lze využít nemléčnou dětskou krupicovou kaši nebo rozvařenou rozmixovanou směs zrní.

Velmi malá mláďata (žluťásci) patří bezvýhradně do rukou odborníků. Ale pro úplnost zmíníme, že ta z počátku vyžadují krmení tzv. holubím mlékem (Columbae Pigeon Crop Milk).

Kaši připravte dle návodu a důkladně rozmíchejte, aby neobsahovala hrudky. Pokud máte, můžete využít ruční pěnič na mléko.

Holubům, kteří jsou dostatečně silní a dokážou vodu přijímat sami, podávejte hustější kaši (viz video). Pro ostatní případy zvolte řidší konzistenci.

Při dlouhodobějším krmení je nutné přidat grit nebo jiný vhodný zdroj vápníku. Zvolte takovou zrnitost, která vám neucpe stříkačku.

10Níže uvedený postup platí pro většinu pacientů či mláďat. U více oslabených nebo nemocných jedinců je vhodné tento proces prodloužit. Poměry jsou pouze orientační, není třeba je striktně dodržovat – hlavní je, aby holub postupně přešel od roztoku ke kašovité stravě.

První krmení: 100 % roztoku.
Druhé krmení: 75 % roztoku a 25 % kaše.
Třetí krmení: 50 % roztoku a 50 % kaše.
Čtvrté krmení: 25 % roztoku a 75 % kaše.
Páté a další krmení: 100 % kaše.

Po každém krmení vždy počkejte, až holub vytráví (viz kontrola volete), než mu dáte další porci. Takto se pták bezpečně adaptuje na pevnou stravu a předejde se přetížení volete.

11Množství podávané směsi roztoku a kaše závisí na hmotnosti, zdravotním stavu, rychlosti trávení a objemu volete jedince a na hustotě podávané směsi, teplotě okolí a spoustě dalších faktorech.

Pokud je holub ve vážném stavu, tak doporučujeme začít množstvím okolo 5-7 ml živé vody. Druhou dávku živé vody a kaše lze podat přibližně po třech hodinách. (Živá voda se tráví rychleji, než kaše či zrní.)

U silných jedinců můžete začít s dávkou okolo 15 ml a druhou dávku dát za 5-8 hodin. Postupně zvyšujte dávky a intervaly. Cílem je dostat se ve finále na přibližně 20-30 ml kaše dvakrát denně. Jinak řečeno: 2x denně naplnit celé vole.

Uvedená množství platí pro dospělého, průměrně velkého až solidně živeného holuba (350-450 g). U jedinců ve vážném stavu, u mláďat a drobných holubů dáme množství poměrně nižší a krmíme je častěji.

Nejdůležitějším indikátorem správného množství je změna váhy jedince. Pokud holub hubne, zvýšíme krmnou dávku nebo řešíme příčinu neprospívání.

A ještě malá poznámka na okraj: mláďata se budou vždy tvářit hladově i s přeplněným voletem :-). Pípat přestanou, až když je necháte v klidu o samotě.

12Pokud je to možné, požádejte někoho o podržení holuba, nebo si jej rychle zafixujte například zabalením do deky. Je vhodné mít tento postup natrénovaný, aby mezitím nevychladla připravená kaše. Nesmí se uvázat příliš těsně, aby se nedusil a nesmí být stlačeno vole.

Holuba poté umístěte tak, aby jeho zobáček směřoval k ruce, ve které držíte stříkačku. Druhou rukou opatrně uchopte hlavu, jemně otevřete zobáček a natáhněte krk tak, aby byl jícen co nejrovnější a umožnil plynulé zasunutí hadičky dovnitř.

13Před zavedením hadičky musíme jasně vidět dýchací otvor, který se nachází na jazyku. Do tohoto otvoru hadičku nikdy nezavádíme – hrozí okamžité udušení. Hadičku proto přiložíme tak, aby její začátek byl za dýchacím otvorem, a poté ji opatrně zasuneme do krku. Tím máme jistotu, že je v jícnu.

Při zavádění netlačíme. Pokud cítíme odpor, zkusíme lépe narovnat krk. Jakmile se objeví-li se odpor na konci (u dospělého holuba cca 8 cm), hadičku mírně povytáhneme. Zrakem znovu ověříme, že jsme se vyhnuli dýchacímu otvoru, a teprve poté pomalu stlačujeme píst stříkačky.

Píst mačkáme plynule a dostatečně pomalu kvůli bezpečnosti, ale ne zbytečně dlouho, aby holub nebyl v nepohodlí (orientačně by se 20 ml obsahu mělo aplikovat přibližně za 5-10 sekund). Dáváme pozor, abychom vole nepřeplnili. Pokud začne obsah vytékat z krku, aplikaci ihned zastavíme. Pokud začne obsah vytékat hned na počátku, nejste hadičkou dostatečně hluboko ve voleti.

Po vyprázdnění stříkačky nebo naplnění volete nejprve dáme dolů prst z pístu a až poté hadičku vytáhneme. Při vytahování hadičky píst nemačkáme! Tento krok je častou chybou, proto jej výslovně zdůrazňujeme. Vytékající obsah by mohl vniknout do dýchacího otvoru.

14Pokud jste začátečníci, po krmení si prohmatejte vole, abyste získali představu, jaký je pocit hmatat plné volátko.

Proces dokrmování opakujte, dokud holub nezačne sám zobat, a před každým dalším krmením vždy zkontrolujte, že je vole prázdné.

15Jako krmící nádobku lze použít malou sklenici (např. panák nebo menší zavařovačku) nebo feeder vytištěný na 3D tiskárně. Sklenici můžete předem ohřát, aby kaše příliš rychle nevychladla.

Nádobku naplníme krmením a překryjeme ji gumovou rukavicí, kouskem látky, sáčkem nebo jiným vhodným materiálem, který k nádobce pevně připevníme. Do překrytí vytvoříme otvor odpovídající velikosti zobáčku. Lze použít také sáček bez nádobky.

Tato technika je použitelná pouze u mláďat, která budou spolupracovat a mají zachovaný reflex vycházející ze způsobu, jakým je krmí rodiče. U dospělých a oslabených jedinců tato technika pravděpodobně fungovat nebude.

Při tomto způsobu krmení budou mláďata pohybovat krkem trhavě – jedná se o normální projev tohoto reflexu. Pokud jste to ještě neviděli, doporučujeme podívat se na přiložené video.

Touto metodou lze podávat kaši i namočená zrníčka. Při této technice je vhodné připravit kaši hustší konzistence a snadno se do ní dá přidat i grit hrubší zrnitosti.

16Nejsnadnější, nejdostupnější, avšak nejpomalejší možností je krmit holuba ručně zrníčko po zrníčku do zobáku. Pro tento přístup je lepší využít větší zrna, jako například kukuřici nebo hrách. Lidem, kteří nemají doma krmení pro holuby, se doporučuje dávat rozmražený hrášek, který má většinou každý doma. Jako nouzové řešení to určitě lze bez výhrad doporučit, ale dlouhodobě by strava měla být pestřejší.

Velmi oslabení jedinci (viz první body tohoto návodu) by měli dostat nejdříve živou vodu, poté kaši a pak teprve přejít na tuhou stravu. V případě velké nouze živou vodu a později jen pár kuliček hrášku.

17Dokrmovací lžičku si šikovnější mohou vyrobit sami, případně ji lze zakoupit na internetu. Umožňuje podávání i drobnějších zrníček a gritu a se spolupracujícím holubem je krmení poměrně rychlé. Rychlost sypání však nepřehánějte – holub musí mít dostatek času na polykání, aby mu nezaskočilo.

Při této technice se nemusí využívat krmný reflex, proto je vhodná i pro dospělé jedince. Nedoporučuje se však u oslabených holubů, u nichž by hrozilo vdechnutí zrníček. Naopak jde o velmi vhodnou metodu pro dokrmování dospělých holubů s deformitami zobáku, kdy se chceme vyhnout celoživotnímu krmení kaší, což pro ně není ideální.

18Krmná dávka pro průměrného, dobře živeného holuba je asi 30 g zrní – to odpovídá dvěma polévkovým lžicím krmení. Drobným jedincům a mláďatům, dáme zrní poměrně méně. Vždy se řídíme plností volete a případnou změnou váhy jedince.

Po dokrmování zrním, vždy prohlédněte vnitřek zobáku. Občas se nahoře, ve vnitřních nozdrách, zasekne malé semínko a mohlo by dělat neplechu.

Pokud je zvíře zdravé a v dobré kondici, upřednostněte před kaší přirozenou stravu – tedy zrní.